O mě - Pavel Vik

Narodil jsem se 6. dubna 1982 v Náchodě a od narození bydlel s rodiči a o 3 roky starší sestrou „Verčou“ v Jaroměři. Nyní jsem hrdým tátou mé dcerky a bydlím se svou přítelkyní „Mišulkou“ v Třebechovicích pod Orebem.

Už od nějakých 8 let se zajímám o vše, co se točí kolem motoristického sportu a vůně benzínu. Na motorku jsem se poprvé posadil ve svých 13 letech a začínal jako každý malý kluk na „JAWĚ PIONÝR“. Později jsem přesedlal na v tehdejší době luxusního „SIMSONA“. Na tomto doslova „PEKELNÉM STROJI“ jsem poznal první adrenalinové a kaskadérské zážitky.

O dva roky později jsem přeskočil rovnou na „HONDU CBR 600 F3“ z roku 1996, na které jsem po velmi krátké době začal pomalu ale jistě „blbnout“ na zadním, odborně řečeno „WHELLIE“. O nějaký ten měsíc později přišly i první pokusy o „STOPPIE“ jízdu po předním kole. Hodně mne divoké a extrémní ježdění bavilo a rád jsem ho předváděl svým známým a přátelům. O rok později jsem „HONDU CBR 600 F3“ vyměnil za v té době vysněný, ale bohužel díky nízké ceně hodně havarovaný motocykl HONDA CBR 900 RR z roku 1996. a po dlouhém opravování a ladění zjistil, že to pro mne bohužel není úplně to pravé. Vymazleného „Fireblade“ jsem dobře prodal a koupil HONDU CBR 600 F4, modelový rok 2000. Po jednom nevydařeném kaskaderském kousku skončila v kotrmelcích pod kamiónem. Kupodivu a díkybohu se mi, ani nikomu jinému naštěstí vůbec nic nestalo. Jen motorka byla odsouzená do šrotu…  Po dlouhém přemýšlení a kalkulování jsem jí rozebral až do posledního šroubečku a postupně rozprodal na náhradní díly a doklady, které měly v té době obrovskou hodnotu. Nakonec se vše podařilo nadělit a z kupní ceny se vrátilo nějakých 95%. Dodnes tomu fakt nerozumím, ale je to tak!  Díky tomu mohlo vše pokračovat, jinak by byl konec a dodnes bych trápil ulítaného „SIMSÓNA“. Zanedlouho jsem koupil dvě velmi silně havarované „YAMAHY YZF-R6“. Jednu jsem po obrovském úsilí vymazlil do původního a originálního stavu a z druhé nezbývalo nic jiného, než vytvořit otlučenou motorku pro velmi divoké začátky „STUNTRIDINGU“.

SEZÓNA 2002

V dubnu roku 2002 jsem začal s kamarády jezdívat na letiště do „MISKOLEZ“ nedaleko mého domova. Právě tam jsem se pokoušel napodobovat kousky některých světových kaskadérů, jako jsou například Kevin CARMICHAEL, Graig JONES, AC FARIAS a Pavel HANZLÍK. Některé pokusy se dařily a některé zase končily divokými pády, ale i ty k tomuto sportu bohužel neodmyslitelně patří.

V květnu 2002 jsem dostal první nabídku předvést svou „SHOW“ J na motorkářském srazu „BROĎÁK 2002“. Bylo to mé úplně první – šílenou nervozitou doprovázené - vystoupení před početným publikem a dokonce prý i úspěšné. Vše se podařilo, měl jsem nepopsatelnou radost!!! J O týden později jsem vystupoval na další a dobročinné akci s názvem „MOTORKÁŘI DĚTEM“, kterou ve Dvoře Králové nad Labem pořádal velmi přátelský motoklub „ČERNÍ JEZDCI“.

Kamarádi mne hodně povzbuzovali a všemožně podporovali. Bylo to skvělé!!! Díky nim jsem se rozhodl vyplnit a odeslat přihlášku do soutěže „UKAŽ CO UMÍŠ“ na akci „STREETFIGHTER DAY 2002“. Tato akce se konala na obrovském vojenském letišti v „BECHYNI U TÁBORA“. Trénoval jsem teprve 3 měsíce, proto jsem si vůbec nevěřil a bál se nepříjemné ostudy… …ale stále jsem si opakoval… „Není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se!“ Opravdu jsem nečekal žádné umístění, jen jsem prostě nechtěl být poslední a s tím bojovat jako lev. Vše dopadlo nad očekávání výborně, vybojoval jsem tehdy jen vysněné 6. místo (z celkem 14-ti soutěžících). Po návratu domů jsem později dostal několik nabídek od současných sponzorů a absolvoval mnoho dalších vystoupení…

SEZÓNA 2003

V červnu roku 2003 jsme vyrazili hájit české národní barvy na MISTROVSTVÍ SVĚTA VE STUNTRIDINGU -„STREETFIGHTER DAY 2003“. Tato luxusně zorganizovaná soutěž se odehrála opět na jihočeském letišti v BĚCHYNI. Byla to pro mě zatím nejtěžší a nejdůležitější zkouška v životě, tedy samozřejmě hned po složení maturitní zkoušky. Hodně mi na těchto závodech záleželo a pečlivě jsem se na ně připravoval. Bohužel jsem ve velmi krátkém časovém limitu nestihl předvést vše, co jsem v té době na motorce ovládal. Byl jsem smutný, sám na sebe naštvaný a stále si to vyčítal když teď vlastně ani nevím proč... J Když pořadatelé přinesly výsledkové listiny, byli jsme všichni velmi mile překvapeni. V obrovské konkurenci jsem skončil na 29. místě ve světovém pořadí a na 10. místě v České republice.

V tu chvíli jsem si řekl, že pro „STUNTRIDING“ udělám vše co bude v mých silách a budu bojovat za lepší a lepší umístění v českém, evropském, ale i celosvětovém žebříčku. Proto teď nezbývá nic jiného, než pilně trénovat, trénovat a znovu jen trénovat.

Ve chvíli, kdy pomalu ale jistě končila sezóna 2003 jsme se spolu s mechanikem Liborem rozhodli obnovit vozový park. Po dlouhém a nekonečném uvažování jsme zvolili, že pořídíme havarovanou „HONDU CBR 929 RR Fireblade“ z roku 2001. Byla to skvělá výzva, tento stroj měl vysoký výkon a mnohem lepší jízdní vlastnosti než „YAMAHA YZF-R6“ na které jsem do této chvíle trénoval, soutěžil i vystupoval na nejrůznějších akcích po celé ČR i v zahraničí. Nejpodstatnější však byla změna karburátorů za moderní přímé vstřikování paliva. Karburátorová „R6“ bohužel bez úprav nezvládala delší jízdy po předním ani zadním kole. Na druhou stranu měla „devětdvadevítka“ vyšší hmotnost a netušil jsem jestli jí budu zvládat po fyzické stránce. Díky tomu muselo přijít novoroční předsevzetí a od 1. ledna 2004 jsem začal pravidelně posilovat, plavat a 3x týdně běhat cca 7 kilometrovou trasu. Nebylo to lehké a často jsem přemýšlel, jestli mi tohle vše vůbec stojí za všechnu tu nehoráznou dřinu.

Teď už díky skvělým umístěním na MISTROVSTVÍ EVROPY A MISTROVSTVÍ SVĚTA VE STUNTRIDINGU, lidem co mi fandí, reklamním partnerům a svým velmi dobrým přátelům, vím, že ANO!

TÍMTO VÁM VŠEM PATŘÍ VELIKÉ DÍKY… J

SEZÓNA 2004

Konečně začala nová a dlouho očekávaná sezóna 2004. Věděl jsem, že jsem hodně dobře připraven. Měl jsem velký respekt z nového motocyklu, ale myslím největší problém nastal, když jsem byl žádat o prodloužení povolení k trénování na letišti v Miskolezích, které patřilo zemědělskému družstvu „JZD DOLANY“. S Novým rokem přišly i velké změny jak majitelů, tak členů představenstva tohoto družstva. Nový jednatel bohužel neměl v lásce motorkáře, takže mé prosby a žádosti nevedly k úspěchu.

Nedalo se nic dělat, museli jsme okamžitě najít vhodnou náhradní plochu. Bylo to téměř nemožné. Nakonec vše dopadlo tak, že jsem od začátku března každý den trénovat na silnici mezi obcemi Rasošky a Nový Ples kousek za Jaroměří, byl to opravdu obrovský adrenalin. No uznejte sami, trénovat sestavu pro Mistrovství Evropy a Mistrovství světa v silničním provozu je vcelku kuriózní… J Můj mechanik a dobrý kamarád Libor se mi každý den pravidelně věnoval a se vším pomáhal. Bez něho bych tohle určitě nezvládl! Tímto mu patří velké DÍKY! Měli jsme opravdu těžké podmínky a stále jsme sháněli vhodné letiště.

Štěstí se na nás usmálo v polovině června, kdy jsme díky dobrým známostem získali možnost trénovat na mezinárodním letišti v Hradci Králové. Byl jsem neskutečně šťastný! Zbývalo posledních 14 dní do odjezdu na Mistrovství Evropy do Švýcarského Frutigenu. Jezdili jsme do Hradce každý den a stále jen pilovali a pilovali konečnou sestavu pro tento šampionát. Vyplatilo se, ve Švýcarsku jsem vyjezdil celkové 10. MÍSTO V EVROPĚ. O týden později mne čekala ještě mnohem těžší zkouška a to MISTROVSTVÍ SVĚTA VE STUNTRIDINGU - „STREETFIGHTER DAY 2004“. Po pátečních trénincích jsem si úplně přestal věřit a ani jsem nedoufal v nějaký úspěch. K tomu mi stačilo shlédnout ostatních 52 starších a mnohem zkušenějších soutěžících z 16-ti zemí světa. Byla to opravdu krutá konkurence. Díky bohu vše dopadlo skvěle a obsadil jsem 23. místo ve světovém žebříčku. Vůbec jsme tak skvělé umístění neočekávali, bylo to nejen pro mne, ale i pro celý tým velmi milé překvapení. Nejvíce mne asi potěšila spousta gratulací od takových „SVĚTOVÝCH ES“, jako jsou například Španěl AC FARIAS, Němec Christian PFEIFFER, Brazilec Odair SALMAZO a Maďar Feri POTZNER.

Po zbytek sezóny jsem každý víkend předváděl svou „ďábelskou STREETFIGHTER SHOW“ na nejrůznějších akcích po celé české republice…

Za to vše bych chtěl poděkovat celému mému Teamu a v neposlední řadě všem sponzorům, kteří pro mne znamenají opravdu moc a jsem jim vděčen za veškerou jejich podporu, bez které bych to určitě takhle daleko nedotáhl… DÍKY MOC VŠEM!!!

SEZÓNA 2005

Po dlouhém zimním období a mnoha jednáních s reklamními agenty se na nás z oblohy konečně usmálo sluníčko. Pochopil jsem, že mi naznačuje abych usedl za řidítka svého „zběsilého stroje HONDA CBR 929 RR“ a začal trénovat vše co jsem přes celou tu dlouhou zimu zapomněl, takže i jízdu po dvou kolech. :-) Prvních pár metrů mi připadalo jako bych na motorce seděl vůbec poprvé v životě, motorka se mnou cvičila jako rozzuřený býk ve španělské korydě…

Hned další trénink jsem se začal pomalu ale jistě dostávat do výborného tempa a dokonce už začal pilovat i některé nové kousky, abych dosáhl v červnu na MISTROVSTVÍ SVĚTA 2005 V PORTUGALSKU a v červenci na MISTROVSTVÍ EVROPY 2005 V ANGLII ještě lepších umístění než v předchozích sezónách.

9. dubna jsem předváděl svou 1 letošní show v Brně na Masarykově okruhu. Bohužel nám vůbec nepřálo počasí a celou sobotu lilo doslova jako z konve.

Doufejme, že se počasí umoudří a budeme se společně vídat na nejrůznějších akcích stále častěji a častěji… Těšíme se na Vás…

…VÁŠ STREET MAX TEAM…

SEZÓNA 2006

Během zimního období se nám podařilo vyjednat s královéhradeckým závodním teamem supersportů „K+L INTERMOTO“ rozšířenou spolupráci, kdy majitelé teamu Pepa KUBÍČEK a Jirka LÁTR nabídli za symbolickou cenu téměř novou HONDU CBR 600 RR z roku 2005. Nezbývalo nic jiného než si na tento skvělý obchod plácnout. Poté nastaly krušné chvíle hlavně pro mého mechanika Libora, kdy musel intenzivně vymýšlet veškeré potřebné úpravy pro úplně nový model motocyklu. Tuhle náročnou dřinu mu opravdu nikdo z nás nezáviděl. Hlavním důvodem byl totiž nedostatek času, protože jsme dostali možnost odjet hned koncem ledna s „INTERMOTEM“ na dobu tří týdnů testovat nový stroj na závodním okruhu ve španělské CARTAGENĚ. Tohle byla opravdu bomba pecka… J V České Republice byly v tuto dobu teploty kolem – 20 stupňů Celsia a my odjížděli trénovat za teplem na jih slunného Španělska.

S novou motorkou jsem se velice rychle zkamarádil a trénoval v „PADDOCKU“ 3x až 4x denně. Byla to skvělá zkušenost a hlavně výborná příprava pro nadcházející sezónu. Téměř každý večer jsme všichni společně razili do centra „CARTAGENY“ na jídlo, či za zábavou a celý den zhodnotili. Na tohle testování určitě nikdy nezapomenu a celému teamu „K+L INTERMOTO“ ZA VŠE MOCKRÁT DĚKUJI!!!

Po návratu domů jsme spolu s Liborem motorku rozebrali, doladili některé detaily, posvářeli rozlámané plasty a odvezli na finální sezóní nalakování. Potom zhruba na přelomu března a dubna mohla plnohodnotně začít nová sezóna a opět jsme téměř každý víkend jezdili po nejrůznějších koutech celé naší vlasti předvádět kaskadérskou show.